Lobbing je nebezpečný! Pokud je ho málo …
19. 5. 2020
A ono ho u nás opravdu je málo! Neziskovky by v lobbingu měly být mnohem aktivnější a především efektivnější. Na kurzu NAUČTE SE LOBBOVAT! si ukážeme, jak na to. Přečtěte si článek o lobbingu od Aleše Mrázka z AVPO ČR.
Lobbing si většinou spojujeme s něčím nekalým, nezákonným, silovým a zákulisním. Lobbista je pak člověk bez zábran, kterým takovým jednáním zbohatl a snad dokonce skrytě ovlivňuje naše životy. Takové hodnocení je samozřejmě především emotivní, kvůli jednoduchosti s ním však pracuje i většina médií. Když se pak do lobbování pouští neziskové organizace, mají co dělat, aby se nálepce lobbistů vyhnuly a uchránily tak svoji pověst. Tak vznikají různé opisy jako advokační činnosti nebo zastupování zájmů. Pojďme teď pro jednou emotivní předsudky odhodit a podívat se na to, co to ten lobbing vlastně je a k čemu všemu je dobrý.
Nejslavnějším českým lobbistou se stal Tonda Blaník, který je pouze virtuální. Jeho postava měla zřejmě být karikaturou ranařů, jejichž počínání je každý večer propíráno v televizních zprávách, a kteří právě naplnili pojmy lobbing a lobbista výše zmíněným obsahem. Otázkou však je, zda Toníkovy kousky nejsou až příliš blízké tomu, co skutečně dělají ti opravdoví Markové, Karlové, Radovanové nebo Petrové, kteří jsou naopak skuteční až moc. Dá se ještě mluvit o karikatuře? Nebo je to dokonce naopak a skutečnost už překročila hranice naší představivosti? Ať tak či onak, označení lobbing je spojováno s čímsi dost smutným, co mladá česká demokracie vyprodukovala.
Lobbing ovšem není předmětem podezírání, pohrdání, uštěpačných vtipů a karikatur zdaleka jen u nás. Pokud zadáte do Googlu slova „lobbying“ nebo „lobbyist“, zjistíte, že ve zbytku světa je to hodně podobné. Nevadí, jestli nedisponujete jazykovými znalostmi, stačí při vyhledáváni kliknout na záložku s obrázky a snadno nabudete dojmu, že lobbing je všude na světě všechno jiné, jen ne slušná práce. Tento článek vznikl proto, aby poukázal na prospěšnost a potřebnost lobbingu, a to i v prostředí neziskových organizací. Rehabilitovat pojem lobbing se ale jen tak nepodaří. Byl by to běh na dlouhou trať a upřímně řečeno, vzhledem k tvořivosti, kterou současné chápání lobbingu probouzí, by to byla snad i škoda.
Na počátku byla možná brandy a doutníky
Podívejme se nejprve, co to ten lobbing vlastně je a kde se vzal. Definicí lobbingu je nepočítaně a některé se rozkošacují až do absurdna. Zde si vystačíme s jednou úplně jednoduchou:
„Lobbing je souhrn aktivit, které mají za účel ovlivnit ty, kdo rozhodují tak, aby si vybrali ten směr činnosti, který preferuje lobbista nebo jeho klient.“
Jasné, byť trochu šroubované. Především je z této stručné definice zřejmé, že historie lobbingu sahá až k prvním organizovaným společnostem. Není tak těžké si představit například výrobce piva ve starověkém Babylónu, který usiluje o to, aby mohl svůj mok dodávat na královský dvůr, nebo egyptského zemědělce, který přesvědčuje faraonovy úředníky, že by zavlažovací kanály měly vést přes jeho pozemky. Původ slova lobbing je očividně v anglickém lobby, což je označení pro vstupní halu nebo předsálí. Američané se snaží zbytek světa přesvědčit, že se výraz lobbing rozšířil za prezidentování U. S. Granta, kterému prý manželka zakazovala jeho oblíbené doutníky, a tak z jejich bytu v Bílém domě chodil kouřit a popíjet do lobby jednoho z blízkých hotelů, kde s ním bylo možné pohovořit. Uznávám, že z USA pochází spousta užitečných vynálezů včetně žárovky, i to, že jde o poměrně pěkné vyprávění, nicméně je třeba brát v potaz, že anglický parlament se svými lobby existoval o několik století dříve než první hotely ve Washingtonu.
Nakonec není tak špatné, že daly této činnosti jméno zrovna lobby, ať už jde o ty parlamentní nebo hotelové. Kdybychom měli vycházet z toho, kde se odehrává lobbing dnes, vznikly by z toho pojmy daleko méně elegantní. Kancelářing a restauracing by ještě docela ušly, jenže jak známo lobbistické schůzky u nás občas probíhají také na dálničních benzinových pumpách nebo v night clubech …
Jen více lobbingu!
Odpovědí na otázku, proč je lobbing v demokratické společnosti potřebný, ba nutný, může být výrok Napoleona Bonaparte: „Deset lidí, kteří mluví, je slyšet více, než deset tisíc těch, kteří mlčí.“ On sám sice nebyl žádný demokrat a mluvil patrně spíše o způsobu získávání moci, ale jeho slova vystihují podstatu věci poměrně přesně. Být slyšet, dávat najevo své názory a prosazovat své zájmy (tedy lobbovat) je prostě nutné. Pokud se nám do toho nebude chtít, budeme se ostýchat, prosadí se jiní, kteří podobné zábrany nemají. Říká se také, že největším nebezpečím lobbingu je málo lobbingu!
Kouzlo pluralitní demokracie spočívá v tom, že se nebojí konfliktů, naopak je dokáže kreativně využívat a (alespoň teoreticky) dává slovo a prostor všem. V politické rovině se tak děje prostřednictvím soutěže politických stran. Ty nabízejí své programy, mezi kterými občané mohou vybírat ve volbách. Politické programy jsou v neustálém konfliktu, a když se jeden neosvědčí, zvítězí v příštích volbách pravděpodobně nějaký jiný.
Lobbing a politika
Lobbing je vlastně ovlivňování politiků, od ministrů až po zastupitele na malé obci. Odehrává se ale o poschodí níže, než soutěžení politických programů. Zatímco programy politických stran musejí být obecné a pokrývat celé široké spektrum problémů souvisejících se řízením státu (kraje, obce), lobbisté se snaží politiky ovlivňovat ve prospěch konkrétně vymezeného tématu, které je důležité pro ně samotné nebo častěji pro určitou zájmovou skupinu, kterou reprezentují. Zájmů a zájmových skupin, které jsou někdy také označovány jako lobby, je samozřejmě nepřeberné množství. Právo prosazovat vlastní řešení a výhody pro sebe, své odvětví, zaměstnance, členy nebo klienty má každý a je na každém, zda a jak ho dokáže využít.
Čím méně bude tato možnost využívána, tím je větší pravděpodobnost, že vzniknou zbytnělé klientelistické vazby, rozšíří se korupce a lobbing se zvrhne jen v jakousi vlastní karikaturu. Špatné jméno dělá lobbingu jednání, které vlastně ani není lobbingem nebo je nemocným lobbingem. Praktiky, jako je uplácení, jsou proti pravidlům lobbingu a v důsledku mu škodí. Na druhou stranu je třeba přiznat, že oblast lobbingu je k porušování pravidel poměrně náchylná. Může zkrátka jít o hodně a pokušení je pak příliš velké.
Je dobré stanovit pravidla
Rizika spojená s lobbingem mohou alespoň částečně řešit vhodně zvolené regulace, které vymezí lobbing jako legální činnost. V některých zemích existují zvláštní zákony o lobbingu, vymezující přípustné chování lobbistů i lobbovaných politiků. Politici nesmí například v souvislosti s lobbingem přijímat finanční ani jiné dary, pozvání na soukromé akce apod. Často také musí vést transparentní záznamy o tom, s kým jednali a za jakým účelem. Na straně lobbistů bývá vyžadována akreditace a rovněž vedení zapisování různě podrobných záznamů o jejich činnosti a výsledcích do veřejně přístupných databází. Kromě zákonných pravidel existují samozřejmě v oblasti lobbingu i samoregulační nástroje a iniciativy. Profesionální lobbisté se například mohou stát členy různých profesních sdružení a přihlásit se tak k jejich etickým standardům čímž získají větší důvěryhodnost a prestiž.
V České republice lobbingové aktivity žádný zvláštní zákon neupravuje, spoléhá se na uplatňování existujících občanskoprávních a veřejnoprávních pravidel. Záměr připravit zákon o lobbingu se naposledy objevil v programovém prohlášení Nečasovy vlády, vládní koalice se však rozpadla dříve, než byl návrh zpracován.
Neziskovky také lobbují. Často a dobře!
Neziskové organizace se sice často slovu lobbing vyhýbají, avšak ve skutečnosti se mu věnují poměrně intenzivně, pro některé typy neziskových organizací je lobbování dokonce klíčovou aktivitou. Neziskový sektor, který dává občanům možnost zapojit se, ovlivňovat dění ve veřejném prostoru a prosazovat vlastní vize a myšlenky, je tradičním místem artikulace nejrůznějších zájmů. Mohli bychom dokonce říci, že u neziskových organizací se setkáváme s lobbingem v jeho nejryzejší podobě, neboť neziskovky velmi často prosazují systémové změny, ze kterých nemá prospěch jen jedna konkrétní organizace. Někdy dokonce právě kvůli prosazení těchto změn vznikají. Jejich specifikem je také to, že se kromě přesvědčování politiků a nabízení vlastních řešení, často orientují i na prosazování a vymáhání základních lidských a občanských práv.
Koalice, asociace, experti …
Aktivitu neziskových organizací v lobbingu, a to i v nejvyšších politických patrech, opakovaně potvrzují i publikované statistiky. V roce 2009 proběhlo šetření ve vrcholných institucích Evropské unie, které ukázalo, že plná polovina lobbistů, kteří jednali s vysokými úředníky a představiteli EU, zastupovala neziskové organizace. Kromě přímého lobbingu jsou neziskovky velmi zdatné i v organizování kampaní nebo tematických koalic, které s daným tématem pracují šířeji. V poslední době dosáhla pozitivních výsledků například kampaň Potraviny pomáhají bez DPH, díky které nemusí obchodníci odvádět státu DPH z potravin darovaných potravinovým bankám. Vlivnou kampaní je Týden pro inkluzi, za kterými stojí neziskové organizace prosazující začlenění dětí se znevýhodněním do běžných škol. Po čase se začíná opět mluvit o kampani Závěť pomáhá, která je dílem neziskovek sdružených v Koalici za snadné dárcovství. Některých úspěchů dosáhla i původně velmi ambiciózní iniciativa Rekonstrukce státu.
Velmi aktivní jsou v lobbingu také asociace a střešní organizace neziskového sektoru, které nesledují jen jeden konkrétní záměr, ale prosazují zájmy svých členů. Jmenujme například Českou radu dětí a mládeže, která zastupuje neziskovky pracující s dětmi a mladými lidmi nebo Zelený kruh, jehož členy jsou ekologicky zaměřené organizace. Velmi vlivnou asociací je Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky, která ovšem nesdružuje i poskytovatele služeb stojící mimo neziskový sektor. Konečně posláním všeoborových asociací je hájit zájmy neziskových organizací bez ohledu na předmět jejich působení. Asociace nestátních neziskových organizací ČR se orientuje zejména na zájmy neziskovek členského (spolkového) typu, zatímco Asociace veřejně prospěšných organizací ČR zastupuje zejména poskytovatele veřejně prospěšných služeb (tzv. servisní neziskovky).
Členské struktury neziskového sektoru, jakými jsou zmíněné asociace, se při prosazování svých návrhů mohou opírat o mandát, který jim dává jejich členská základna. To však neznamená, že by se neziskovky, které členy nemají, lobbingu nevěnovaly. Mnoho z nich vystupuje z expertní pozice a řešení, která prosazují, opírají o své znalosti a zkušenosti v oboru. Seznam neziskových organizací, které tímto způsobem vnášejí do rozhodovacích procesů tolik potřebné informace „z terénu“ by mohl být takřka nekonečný. Jako jeden příklad za všechny uveďme Hestii (celý název Hestia – Centrum pro dobrovolnictví, z.ú.), která, ač není mediálně tolik známá jako třeba velké neziskovky věnující se humanitární a rozvojové pomoci, odvedla obrovský kus práce na poli uznávání a oceňování dobrovolnické práce.
I lobbovat se musí umět
Úplatky a podobné účinné přesvědčovací metody bychom v lobbingu neziskových organizací z pochopitelných důvodů hledali těžko. To však zdaleka neznamená, že je lobbování neziskovek prosté rizik a problémů. Nejpalčivějším problémem je omezené (často velmi) množství zdrojů, které mají tyto organizace k dispozici. Lobbing je vysoce kvalifikovaná činnost, ke které jsou kromě času, kontaktů a schopnosti spolupracovat potřeba též znalosti a dovednosti. Najmout nebo mít přímo v týmu profesionálního lobbistu je však pro většinu neziskových organizací nedosažitelná utopie, proto může jejich lobbování někdy být amatérské až naivní. Stává se, že dostatečně neznají legislativní a rozhodovací procesy nebo kompetence. Vedou pak marné boje ve špatný čas, na špatném místě a u špatných osob.
Čert nikdy nespí
Etická rizika jsou u lobbingu neziskových organizací sice jiného druhu než například u komerčních subjektů, to však neznamená, že jsou méně závažná. Největší riziko bývá spojeno se silným hodnotovým založením neziskových organizací, které může přerůst až do nezdravého paternalistického přístupu k okolnímu světu, nárokování si pozornosti, podpory i financí. Zejména u ekologických a lidsko-právních organizací se někdy projevuje nezdravý sentiment, který by se dal zjednodušeně shrnout slovy „my víme, co je vždy a pro všechny nejlepší“. Od tohoto přesvědčení už je jen krok k očerňování konkurenčních přístupů, které do etického lobbingu nepatří.
Velkou výzvou v oblasti lobbingu jsou pro neziskové organizace také témata jako transparentnost a odpovědnost. Ani neziskovky by neměly tajit, u koho lobbují nebo co a jakými způsoby prosazují. Stejně tak by měly být připraveny nést svoji část odpovědnosti, pokud se jejich řešení ukáže jako nefunkční. Podrobnější popis dalších etických problémů spojených s lobbingem by vydal na samostatný článek. Jde zkrátka o náročnou disciplínu vyžadující od lobbisty i celé organizace vysokou míru sebekázně a oproštění se od předchozích hodnotových soudů. Přesto je třeba závěrem znovu podtrhnout, že lobbingu stojí za to se věnovat, neboť jde o jeden z důležitých prostředků, pomocí kterých se neziskové organizace stávají platnými členy svobodné společnosti.
Autor: Mgr. Aleš Mrázek, Th.D.
Zdroj: SVĚT NEZISKOVEK
